1. Jednání
Půvabná Jenůfa s obavami čeká, jestli bude její milý Števa odveden na vojnu. Čeká se Števou dítě a odvod by zmařil chystanou svatbu. Také Števův nevlastní bratr Laca se uchází o Jenůfu a dobírá si ji kvůli Števovi. Rozjařený Števa s kamarády a muzikou přichází do mlýna – odveden nebyl a s ostatními rekruty se na to pořádně napil. Jenůfčina přísná pěstounka Kostelnička vida bujarou společnost se Števou v čele, přede všemi oznamuje, že dá souhlas ke svatbě Jenůfy se Števou až po roční zkoušce, kdy se Števa nesmí opít. Laca přesvědčuje Jenůfu, že ji Števa miluje pouze pro její krásu a v hádce jí poraní tvář nožem.
2. Jednání
Kostelnička v obavě z hanby skrývá Jenůfu doma a ostatním tvrdí, že odjela do Vídně. Jenůfa zatím porodila syna. Zatím co Jenůfa spí, Kos¬telnička se ponižuje před Števou a prosí ho, aby si Jenůfu vzal. Števovi se ale Jenůfa s pořezanou tváří zošklivila a kromě toho už je zasnou¬ben s dcerou rychtáře. Přichází Laca a prosí Kostelničku, aby mu Jenů¬fu dala. Když mu ale Kostelnička prozradí, že Jenůfa porodila Števovo dítě, zděsí se. Vida jeho pochyby, Kostelnička v zoufalství zalže, že dítě zemřelo hned po porodu. Jakmile Laca odejde, Kostelnička utopí dítě v ledové řece a poté namluví Jenůfě, že spala několik dní v horečce a chlapeček mezitím zemřel. Umořená Jenůfa svoluje ke svatbě s Lacou.
3. Jednání
Blíží se svatební obřady Jenůfy a Laci. Též Števa a Karolka se budou brzy brát. Jen Kostelnička je úplně proměněná: z energické ženy, vždy plné rozhodnosti, zbývá velmi málo. Sužují ji zlé výčitky svědomí. Svatebčané se scházejí, děvčata vážné Jenůfce zpívají, prohlíží se výbava. Stařenka Buryjovka uděluje dvojici požehnání a též dojatá Kostelnička chce učinit stejně. Nebude jí dopřáno! Venku se strhne křik – pasáček přibíhá s úděsnou zprávou, že dělníci z pivovaru objevili pod ledem ve strouze zmrzlé děcko. V nastalé vřavě Jenůfa zjistí, že jde o jejího mrtvého synka, a označí Števu jako otce. Než se rozvášněný dav stačí na nešťastnou dívku vrhnout, Kostelnička se přiznává. Nechá se rychtářem odvést a u soudu chce svou vinu doznat, aby se zbavila deptající tíhy na duši. Jenůfa si uvědomuje bezmeznou oběť své pěstounky a vše jí odpouští. Ze svatby Karolky a Števy také sešlo. Všichni zdrceně odcházejí. Jenůfka vyzve Lacu, ať odejde s ostatními. Laca jí naopak slibuje nést po jejím boku všechna příkoří – však jednou nastane čas, kdy zasvitne slunce nad společnou cestou životem.
Dirigent: Marko Ivanovič
Režie: Martin Glaser
Scéna: Pavel Borák
Kostýmy: Markéta Sládečková
Projekce: Martin Špetlík
Choreografie: Mário Radačovský
Dramaturgie: Olga Šubrtová
OBSAZENÍ:
Stařenka Buryjovka: Jitka Zerhauová
Laca Klemeň: Jaroslav Březina
Števa Buryja: Richard Samek
Kostelnička: Karita Mattila
Jenůfa: Pavla Vykopalová
Stárek: Jiří Sulženko
Rychtář: Ladislav Mlejnek
Rychtářka: Jarmila Balažová
Karolka: Tereza Kyzlinková
Pastuchyňa: Jitka Klečanská
Barena: Jana Hrochová
Jana: Martina Mádlová
Tetka: Ivona Špičková
Její pastorkyňa patří k nejslavnějším Janáčkovým dílům a znamenala v jeho tvorbě zásadní přelom. Na repertoáru brněnského operního souboru je od svého vzniku v roce 1904 téměř nepřetržitě. Pro festival úspěšnou inscenaci režiséra Martina Glasera a šéfdirigenta Marko Ivanoviće ozdobí mimořádný host jedna z nejlepších janáčkovských pěvkyň na světových jevištích, finská sopranistka Karita Mattila v roli Kostelničky.
Na počátku Její pastorkyně stálo realistické drama G. Preissové (1862–1946), které si skladatel sám upravil do podoby operního libreta. Přestože Janáček text dramatu výrazně zkrátil, podařilo se mu účinek tragického příběhu z moravského venkova ještě prohloubit. Marnotratný a nestálý Števa, prudký, a přece v jádru laskavý Laca, a především neúprosná Kostelnička, kterou snaha zachovat si postavení a respekt ve vesnické komunitě přivede k vraždě dítěte její schovanky Jenůfy, to jsou charaktery Janáčkem zachycené v mistrné dramatické zkratce, z které až mrazí, a zároveň v nás vzbouzí soucit a pochopení. Práce na Její pastorkyni zabrala Janáčkovi bezmála devět let. První jednání opery dokončil roku 1897, druhé a třetí pak vznikalo za okolností pro Janáčkovu rodinu nanejvýš tragických. V roce 1902 skladatelova dcera Olga během návštěvy Janáčkova bratra v Petrohradu těžce onemocněla. Janáček dovršil druhé jednání opery po Olžině návratu a třetí těsně před její smrtí v únoru roku 1903. Její pastorkyni připsal památce své dcery. Premiéru opery chtěl Janáček svěřit pražskému Národnímu divadlu, byl však odmítnut s tím, že opera není vhodná k provozování na přední české scéně. První provedení se tedy konalo v Brně 21. 1. 1904 a sklidilo neobyčejný úspěch. Až v roce 1915 se podařilo přesvědčit vedení pražského divadla a dirigenta Karla Kovařovice, aby Její pastorkyni provedli. Po velmi úspěšné pražské premiéře roku 1916 následovalo uvedení ve Vídni, a Janáček se tak konečně prosadil jako skladatel nejen v českém, ale i ve světovém měřítku.
Autor: Patricie Částková