Pozn.: Živý stream se spustí ve druhé půlce představení (1.10. ve 20:00), případně aktualizujte svůj prohlížeč – klávesa F5
V první polovině večera bude uveden KLAVÍRNÍ RECITÁL JANA JIRASKÉHO.
Leoš Janáček: V mlhách JW VIII/22
Béla Bartók: Allegro barbaro BB 63
Kryštof Mařatka: Onyrik – příběhy budoucí a cizokrajné pro jinak temperovaný klavír
Igor Fjodorovič Stravinskij: Piano Rag Music
Ve druhé polovině večera se můžete těšit na premiérové uvedení díla ZÁPISNÍK ZMIZELÉHO dle scénických poznámek autora.
Program přibližuje, jak se pojetí lidové hudby a kultury různým způsobem projevilo v tvorbě skladatelů na počátku 20. a 21. století.
Janáčkův komorní písňový cyklus Zápisník zmizelého se stal již tradiční součástí festivalu, ať už v podobě koncertní či scénické, v podání vynikajících tenoristů od Petera Straky přes Aleše Brisceina až po vynikající britské tenoristy Tobyho Spence a Edgara Lyona. Ani při ročníku 2020 nebude Zápisník zmizelého chybět a jako hlavní protagonista se v něm v Brně vůbec poprvé představí jeden z předních slovenských tenoristů Pavol Breslik. Tohoto pěvce mají možnost pravidelně slyšet návštěvníci např. newyorské Metropolitní opery, Bavorské státní opery či Královské opery Covent Garden; spolupracuje s festivaly v Salcburku, Edinburghu, BBC Proms a dalšími.
Ráno motám se po zahradě, odpoledne napadá mi pravidelně několik motivů k těm krásným veršíkům o té lásce cigánské. Snad z toho vyjde pěkný románek hudební – a kousek nálady luhačovské bylo by v něm… napsal v dopise Janáček Kamile Stösslové, kterou poznal v Luhačovicích v létě roku 1917. Mladá paní se stala Janáčkovou poslední velkou láskou a inspirací pro jeho vrcholná díla. Není divu, že si pod vlivem jejích uhrančivých očí vzpomněl na fejeton, jejž si o rok dříve vystřihl z Lidových novin. Báseň tehdy neznámého autora nazvaná Z péra samoukova o mladém vesnickém chlapci, který se zamiloval do cikánky Zefky a nakonec s ní tajně utekl, probudila jeho fantazii a Kamila se v jeho očích převtělila do krásné cikánky. Dva roky Janáček pracoval na sbírce 22 básniček v lidovém stylu (jejím autorem byl, jak se ukázalo o osmdesát let později, regionální spisovatel a básník Ozef Kalda), aby ji proměnil v unikátní písňový cyklus Zápisník zmizelého pro tenor, mezzosoprán, sbor tří ženských hlasů a klavír. První provedení se uskutečnilo 18. dubna 1921 v brněnské Redutě. Nastudovali ho Janáčkovi žáci – tenorista Karel Zavřel, altistka Ludmila Kvapilová-Kudláčková a dirigent Břetislav Bakala, který se ujal klavírního partu. Sugestivní zpracování písní však přímo vybízelo k jevištnímu ztvárnění. To první na sebe nenechalo dlouho čekat – stalo se tak 27. října 1926 ve slovinské Lublani; k českému scénickému provedení došlo téměř o dvacet let později, 26. července 1943 v Plzni. Scénické zpracování Zápisníku zmizelého připravené pro festival Janáček Brno 2020 v Mahenově divadle přesně vychází z režijních pokynů, jak je v notovém zápise díla zanechal autor.
Autor: Patricie Částková
Kryštof Mařatka (nar. 1972) je jedním z našich nejuznávanějších současných skladatelů, a to i v mezinárodním kontextu. Ve svých skladbách dlouhodobě reflektuje lidovou hudbu různých národů celého světa a pozoruhodným způsobem s tímto materiálem pracuje. Klavírní skladba Onytik z roku 2013 evokuje atmosféru dalekého, neuchopitelného světa a je psána pro „jemně de-temperovaný“ klavír; autor jej vytváří pomocí osmi magnetických kuliček ležících na přesně určených strunách. Vzniká tak jedinečná zvukovost, která rozšiřuje harmonické možnosti nástroje, přičemž nezvyklá harmonická spojení směřující k mikrointervalům evokují jakýsi snový vesmír.
Také dílo Bély Bartóka (1881–1945) má své kořeny v lidové hudbě, které se skladatel řadu let věnoval i teoreticky. Kratičké Allegro barbaro je první Bartókovou klavírní skladbou a zároveň představuje v jeho díle zásadní převrat. Celá primárně staví na rytmice, řešené ovšem originálním způsobem díky překvapivě užitým akcentům. Také dynamika je velmi kontrastní – vedle sebe nalézáme místa téměř neslyšitelná a maximálně hlasitá.
Stejně ikonická je skladba Igora Stravinského (1882–1971) Piano-Rag-Music z roku 1919. Stravinskij se po odchodu z Ruska do Paříže začal zajímat o americký jazz, a to nejprve z notových edicí přivezených z Ameriky, později z živého provedení. A právě z tohoto období pochází Piano-Rag-Music. Autor zde za základ použil tehdy velmi populární ragtime, ale zcela jej proměnil. Z ragtimu byly ponechány jisté rytmické a harmonické fragmenty, které se mísí se Stravinského typickým ostinatem, akcentací v posunech a v některých momentech s bitonalitou. Na poslech jde o dílo nevšedně živé a fascinující.
Také hudba Leoše Janáčka (1854–1928) má své kořeny v lidovém hudebním projevu, avšak v klavírním cyklu V mlhách je tento výchozí moment přítomen spíše latentně. Janáček skladbu dokončil v dubnu 1912. Nedlouho předtím, v roce 1910, se přestěhoval s manželkou a hospodyní do nového domku v zahradě varhanické školy a tam, schován před světem, s podlomenou sebedůvěrou a v melancholickém rozpoložení, zkomponoval své poslední rozsáhlejší dílo pro sólový klavír. Pracoval na něm krátce poté, co vyslechl klavírní skladby francouzského skladatele Clauda Debussyho. Ne náhodou tak nese Janáčkovo snové a melancholické dílo prvky hudebního impresionismu. Cyklus V mlhách získal první cenu ve skladatelské soutěži Klubu přátel umění, který měl vítězné dílo publikovat. Janáček však přenechal možnost vydat skladbu tiskem svému žáku Jaroslavu Kvapilovi, druhému laureátovi soutěže. Cyklus V mlhách poprvé zazněl v interpretaci Marie Dvořákové v Kroměříži 7. prosince 1913.
Autor: Jiří Zahrádka